Díkuvzdání

Asi netřeba říkat, co je dneska za den…. THANKSGIVING. Jeden z nejoblíbenějších USA svátků (vzhledem k tomu, že v Kanadě se slaví v říjnu, píšu jen o Státech)

Historii a tradici asi všichni známe, tak je ve zkratce:

První doložené Díkuvzdání se slavilo v říjnu 1621. Z původních 102 osadníků, kteří dorazili do Států ani ne před rokem na Mayflower, jich první zimu přežilo 54. Pilgrimové, společně s 90 Indiány, díky kterým alespoň  část kolonizátorů přežila, společně oslavili slavnosti první sklizně - první Díkuvzdání.

A od roku 1863 je díky Lincolnovi Díkuvzdání státním svátkem – ve všech státech USA.

Ale proč o tom píšu.

V dnešní době si hodně stěžujeme na věci, co nemáme, co nejsou perfektní, co chceme jinak… a zapomínáme na to, co všechno máme, že v podstatě žijeme v blahobytu, klidu a relativním bezpečí.

Zapomínáme na podstatné věci, uvědomujeme si jejich skutečnou hodnotu až ve chvíli, kdy se něco stane.

Líbí se mi ta myšlenka vzdání díků – za to, co máme. Ano, nemusí to být perfektní, ale i přesto… Stížnostmi si stejně nepomůžeme a já si osobně myslím, že jsem vděčný člověk. Denně si do diáře píšu 3 věci, ze které jsem ten den vděčná. A je jedno, jestli to je jen den plný sluníčka, milý úsměv, nebo dobře vykonaná práce – na všem se dá najít něco, za co můžeme být vděční a co náš život hodí do veselejších barev – alespoň na mne to tak funguje.

Rodina sice mojí myšlenku úplně nechápe – pro ně je Díkuvzdání jen americký svátek, ale já bych jednou, bez ohledu na datum, chtěla ve svém “doma”, něco podobného zavést. Sejít se s rodinou, s myšlenkami na to, že jsme šťastní a hlavně vděční.  Za to všechno, co máme.

V podstatě to cítím podobně jako Simona Stašová v Románu pro ženy – taťka sice neumřel přímo na Vánoce, ale v prosinci a tím pro mne Vánoce taky ztratily nějaký smysl… A nechci je nahrazovat nebo neslavit, ale co si budeme nalhávat – spousta z nás je nevěřící a Vánoce se čím dál tím víc stávají jen materialistickými svátky, kde se taky vytrácí ta hlavní myšlenka. Neříkám, že je to tak u všech, ale když se kolem rozhlédnu.. Je mi z toho smutno.

Naštěstí žijeme v době, kdy si svůj svět můžeme alespoň částečně přizpůsobit. A pro mne to vzdáváním díku a vděčnosti svým vlastním způsobem.

Zapálením svíček u sošky Ganeshi a poděkováním, za vše, co mám, co jsem dokázala, co jsem se naučila, čím jsem prošla… Do rána u sošky nechám seznam s těmi top věcmi. A na příští rok si vymyslím stylovější oslavu .-)

A jak to máte s Thanksgiving vy?

(Všechny obrázky jsem z google – klik na zdroj)