Jsem božská… a nejen já :-)

Pátek. Deštivé odpoledne. Práci máte hotovou a počasí venku láká zalézt pod deku s nějakým dobrým filmem, případně knížkou. Rozhodla jsem se pro první variantu a vyzbrojená čajem, vodou, plyšovou dekou a notebookem jsem si vlezla na svoje milované relax křeslo a rozhodla se, že si pustím něco, při čem nebudu muset nějak extra přemýšlet a spíš se pobavím, odreaguju.

Jak jsem tak přemýšlela, nad kterým filmem strávím následující čas, vzpomněla jsem si na trailer, který mě nedávno zaujal.

I feel pretty.

Ano, jsem ten typ, co se rád podívá na Bridget Jones, ačkoliv jinak dávám přednost hororům a psychothrillerům. Ale říkala jsem si, že tenhle film by mohl splnit moje očekávání o odpočinkovém čase.

Poselství filmu křičí na míle daleko a i z traileru bylo jasné, o co půjde. Hlavní hrdinka, obyčejná žena, která nemá dokonalou postavu a nevypadá jak modelky z časopisů, si to moc dobře uvědomuje a sní o tom, jaké to je být krásná. Něco, nad čím přemýšlela někdy většina z nás.

U ní se ale myšlenky stanou skoro až posedlostí, která vyvrcholí za bouřkového večera, kdy do fontány hodí minci s přáním, aby byla krásná…

Kouzlo se sice nekoná, ale po pádu ze spinningového kola a úderu do hlavy dojde ke změně vnímání sebe sama – konečně se vidí jako krásku, kterou vždycky chtěla být… Vtip je v tom, že se tak vidí ale jen ona sama.

Každopádně díky tomu najde ztracené sebevědomí, rozhodne se zkusit štěstí v práci, po které touží, sbalí chlapa… a dost nepříjemně se změní..

Ve finále, kdy “kouzlo” pomine a ona si uvědomí, že celou dobu to byla pořád ona předá poselství o tom, že vlastně všechny jsme krásné, čím udeří hřebíček na hlavičku dost aktuálním tématem – sebeláska.

Sebeláska je něco, o čem se teď mluví všude – všechny sociální sítě, články, jak je vidět i filmy… jsou tímhle tématem provázené. Ano, člověk by se měl mít rád, protože přece jen sám se sebou stráví celý život a tak by k sobě měl mít pozitivní vztah. Ale mám pocit, že to se to, jako všechno, zvrtává do zvráceného rozměru, kde se ztrácí soudnost a přirozená a prospěšná sebekritika a jen sluníčkově se jásá a chválí vše.

Nejsem zastánce dokonalosti. Jednak do ní mám sama dost daleko a pak mi přijde nudná – neoriginální… Je jasné, že každý z nám má někdy den, kdy si nepřipadá přitažlivě a nejraději by nevyšel z domu, případně radši ani z postele. To je podle mne přirozené – umět si objektivně přiznat, že nám to sekne, ale i tak si říct, že dneska prostě nemáme den. Ne se každou cenu jen srážet nebo naopak oplývat přehnaným a neoprávněným sebevědomím. Ano, krása je subjektivní a pro každého jiná, ale mám pocit, že přehnaná sebeláska a sebevědomí bez soudnosti vede k problémům stejně jako podceňování se. Což je vlastně i ve filmu ukázáno, jak se se “změnou” vzhledu změnil i charakter hlavní hrdinky.

Takže, co říct závěrem? Film to není špatný, na takové to odpoledne, kdy není nic lepšího na práci – proč ne. Rozhodně jsem viděla horší věci. Že bych z něj ale byla nadšená a začla oslavovat své nedokonalosti a připadala si božštější než jsem? Tak to asi taky ne.. Každopádně si myslím, že všichni jsme božani – a aby taky ne, když jsme byli stvořeni k jeho obrazu :-D

Viděli jste? Líbilo se? Chcete vidět? Pokud byla odpověď na poslední otázku ANO, přidám odkaz, kde můžete kouknout :-)

>>>JSEM BOŽSKÁ ONLINE ZDE<<<