... jako například do běhu...
Ano, je to tak... Běhám... Já, ztělesněný odpůrce běhu... A ano, taky mě to děsí... :-D
Ale postupně... Poslední článek byl... shrnutí ledna, což už je skoro 4 měsíce... a od té doby ani čárka.. Ano, ať žijí předsevzetí a velké plány....
Ale pojďme tedy postupně.. Byl únor, zima v plném proudu, takže jsem pokračovala v Leslie.. Vesele i v březnu, v dubnu, kdy mi to ale přestávalo stačit a tak jsem si ty okamžiky, kdy měla boosted walk, prodlužovala... hecnutí, jak dlouho vydržím "easy jogging", až jsem si několikrát celé cvičení místo walk, walk, walk dala jogging..
Drsné, že už držím 140 dní - to je na mne fakt výkon...
"Hmm, tohle se dá přežít, když je to fakt zlehka a nenásilně, že bych se hecla a přece jen dala běhu šanci?" Jedna z prvních myšlenek, která znamenala zásadní změnu.
K té ale dospělo také to, že jsem, nejspíš, zamilovaná... Do běžce... Maratonského běžce... Ale to je jiný příběh..
Nicméně i on se mě snažil povzbudit, že je běh fajn (ale taky mi řekl, že za 5 let, co běhá, tak si běh pořád nezamiloval...což není zrovna něco, co chcete slyšet :-D ) a tak, jednoho krásného dne se to stalo a já začala běhat...
Upřímně - žádné závratné výkony nepodávám a neběhám ještě ani tak dlouho a pravidelně (cca 2x týdně, ostatní dny mám svižné procházky s Balouškem, případně jsem pořád tak nějak věrná modifikované Leslie).
Vtipné je, že vždycky, když se hecnu do nějaké větší zátěže, něčeho nového, přijdou komplikace, aby mi to moje odhodlání ještě ztížily a více vyzkoušely mé odhodlání. Viz teď - začala jsem běhat trochu pravidelněji, ne jen nárazově a šla ta šílená fronta přes ČR.. mám pár let zpátky operovaný kotník a to, co jsem si teď s ním užívala bylo velmi veselé a i přesto jsem věděla, že musím :-) Teď mám doma půjčenou magnetoterapii, tak je to lepší, ale... brala bych, kdyby mi občas osud mé cesty spíš zlehčoval :-D
Výsledky jsou zatím takové, že od ledna mám dole 3 konfekční velikosti a cca 50 cm po těle pryč... To měření je takové vtipné, většina oblečení ze mne spadne a ukáže mi to to třeba jen 3 cm dole za měsíc.. Ale i tak... v součtu je to tak, jak píšu..
Stále a nadále vesele držím keto, i když jo, jsou dny, kdy zhřeším. Jako například minulou neděli. Měli jsme rodinou oslavu a jelikož jsme se den před tím museli rozloučit s čiči, která sice měsíc statečně bojovala, ale nepřítel byl nakonec silnější, a moje nervy za ten měsíc byly fakt jak domeček z karet, neodolala jsem kousku buchty a chlebíčku... a i přes to už jsem v úterý byla v nejvyšší keto zpátky <3
Cíli jsem sice o něco blíž a včera mě potěšila sousedka, když mě zastavila s tím, že mě nemohla poznat, jak jsem zhubla a jak mi to sluší (awwww, pocit k nezaplacení :-D ), ale je přede mnou ještě dlouhá cesta..
Teď se chci v běhu dostat buď na to, vydržet hodinu, aniž bych chtěla umřít (což zatím chci vždy už z pouhé myšlenky), nebo, jak mi radí běžec, dostat se s 5km na půl hod... nezvyšovat vzdálenost, ale zkracovat čas... Ale spíš si myslím, že se dopracuji k tomu, že to budu hecovat obojí - určité dny rychlost, jiné pokořovat čas..
A co vy? Co nesnášíte a přesto se do toho hecnete? Taky pak ze sebe máte lepší pocit?
Žádné komentáře:
Okomentovat